Tomáš VOPAŘIL – ODBORNÝ MASÉR / INSTRUKTOR FITNESS

Reflexní terapie

Základy reflexní terapie vycházejí ze známého poznatku, že na všech zakončeních lidského těla existují reflexní plošky, odpovídající příslušným orgánům nebo oblastem těla. Např. body v uších u ušní akupunktury, změny na oční duhovce jako informace o stavu organismu – irisdiagnostika atd.

Takže i na šlapkách nohou jsou reflexní plošky celého těla. Dalo by se říci, že chodidlo vlastně představuje celé lidské tělo.

Máme také reflexní plošky na rukou, které jsou nám přístupnější, ale nejsou tak účinné. Proto se spíše zaměřujeme na reflexní terapii nohou. K řádnému využití této metody je ovšem třeba znát spolehlivý postup, jak potřebné reflexní plošky najít a jak jimi působit na funkci určitého orgánu.

 

 

Pokud se podíváme na historii reflexologie, tak samotná metoda se zřejmě vyvíjela na různých místech zeměkoule současně. V Asii se považují za kolébku této metody současně Čína, Vietnam i Indie, a dokonce se tvrdí, že reflexní terapie byla předchůdcem akupunktury. V každém případě jsou první zmínky o mtéto metodě v díle známého Žlutého císaře ze třetího tisíciletí př. n l. Tehdy se nazývala „metodou pozorování nohou“. Toto vlastně dokazuje, že reflexní terapie a akupunktura mají společné kořeny v Číně. Podle některých knižních pramenů dovezených cestovatelem Markem Polem by reflexní terapie měla být čistě čínského původu, což ovšem zese popírají Vietnamci.

Nálezy nástěnné malby z roku 2330 př.n.l. v hrobce egyptského lékaře, však svědčí o tom, že metoda byla od pradávna používána i ve starém Egyptě. Na barevné malbě je jednoznačně znázorněna masáž šlapky a dlaně, ale i masáž silně připomínající masáže Shia-tsu. Je prakticky vyloučena tehdejší komunikace mezi východní Asií a Egyptem. Musíme si však uvědomit, že souvislosti mezi reflexními ploškami a příslušnými orgány byly známé Indiánům Severní Ameriky (a možná i Jižní).

Do Evropy se tato metoda dostala zřejmě z Číny, a to po návratu Marca Pola, protože už kolem roku 1580 se objevila práce o této metodě (Adamus a Atatis).

Za novodobého objevitele této metody je označován Američan dr. William Fitzgerald (1872-1942). Dnes už se asi nikdo nedoví opravdu, kdo je skutečným objevitelem této metody. Dr.Fitzgerald je sice autorem principu dělení těla na zóny a oblasti, ale tyto principy jsou už doloženy u původního indiánského obyvatelstva.

Na jeho práce pak navázala při svém studiu americká masérka Eunice Inghamová a řadu let jeho metodu rozpracovávala a dále vylepšovala. V roce 1938 vydala knihu „Příběhy, které mohou vyprávět nohy“(Stories the Feet Can Tell). Její zásluhou byl také v roce 1974 v Americe založen Mezinárodní institut reflexologie, shodou okolností právě v roce jejího úmrtí.

K současnému postupnému rozšiřování metody v Evropě přispívaly a vlastně ještě přispívají dva směry:

–          Rozšíření původní americké metody zásluhou Hany Marquartové – masérka, která v roce 1958 objevila knihu E. Inghamové  a za devět let se propracovala od prosté zvědavosti k vysoké odbornosti. Zavedla učební kurzy v několika zemích Evropy a Afriky. V roce 1976 napsala knihu „Ovlivňování reflexních zón na chodidle“.

–          Druhý směr se rozšiřuje zásluhou švýcarské zdravotní sestry Heidi Masafretové, která se s touto metodou seznámila jako misionářka v Číně a na základě toho napsala knihu „Zdravě do budoucnosti“.

V dubnu 1982 byla založena organizace“RWO-SHRTherapie“ s hlavním cílem metodu dále zdokonalovat a rozšiřovat.

Dala vznik metodě, která spojuje zkušenosti východní a západní medicíny.